Diabetes mellitus 1. a 2. typu jsou chronická onemocnění látkové výměny, kterými trpí v České republice 800 tisíc obyvatel (a asi další 200 tisíc o své chorobě zatím neví). Je-li diabetes špatně či nedostatečné léčen způsobuje řadu akutních i dlouhodobých zdravotních komplikací. V současné době jim však dokážeme úpravou stravovacích a pohybových zvyklostí a za pomocí moderní farmakoterapie účinně předcházet.
Léčba diabetu stojí na třech hlavních pilířích:
- strava
- pohyb
- léky, inzulín
Úpravu jídelníčku a pohybové zátěže označujeme jako režimová opatření léčby diabetu. Ta doprovází diabetika po celou dobu jeho onemocnění a jejich význam je trvalý. U diabetiků 1. typu a u diabetiků 2. typu v pokročilejších stádiích choroby je nezbytné k režimovým opatřením zařadit také léčbu inzulínem, resp. léky - perorálními antidiabetiky. Diabetici s vysokým stupněm nadváhy využívají pro podporu snížení tělesné hmotnosti další medikamentózní i chirurgické terapie (bandáž žaludku).
Zaměřme nyní pozornost na druhý z výše uvedených prostředků prevence a léčby diabetu (a dalších poruch látkové výměny) – na pohyb. V následujícím textu si povíme o přínosech pravidelné fyzické aktivity, o zásadách bezpečného cvičení (co, kdy, jak, kolik provádět), o rizicích plynoucích z nevhodného cvičení, o strategii úpravy dávkování inzulínu a stravy před a po fyzické aktivitě. Doplňující kapitolou bude prevence vzniku specifické komplikace – syndromu diabetické nohy.
Historie
Než se pustíme do konkrétních rad, pojďme se úvodem na chvíli zamyslet a porovnat náš současný životní styl se způsobem života dřívějších generací. Díky této krátké poznámce si možná lépe uvědomíme nezbytnost pravidelné fyzické aktivity pro naše zdraví.
Za posledních sto, především pak padesát let, došlo v hospodářsky vyspělých zemích světa k výrazným změnám v oblasti stravování a pohybových zvyklostí. Jídelníček a množství fyzické aktivity, resp. příjem a výdej energie dnešního člověka se těžko dají srovnat s typickou stravou a pohybovou zátěží našich předků. Zatímco v historických dobách trpěli lidé spíše nedostatkem příjmu energie, dnes naopak trpíme na nedostatek energetického výdeje. Během dlouhých staletí, tisíciletí, kdy se vyvíjel genotyp současného člověka, docházelo k adaptaci metabolismu na působící životní prostředí – kaloricky skromnou výživu a velmi vydatnou fyzickou aktivitu. Přestože se v posledním století významně změnil způsob života lidské populace, nedošlo v tomto, z evolučního hlediska časově zanedbatelném období 3-5 generací, k žádným změnám na úrovni látkové výměny. Naše těla jsou stále adaptována spíše na kaloricky chudší jídelníček a na mnohem větší množství pohybu, než kterého se nám dnes v průměru dostává. Tento nesoulad má za následek prudký nárůst civilizačních onemocnění, mezi které počítáme nadváhu a obezitu, diabetes mellitus 2. typu, vysoký krevní tlak, poruchy metabolismu tuků, srdečně-cévní onemocnění, nádorové choroby, osteoporózu, zácpu a řadu dalších.
Dá se říci, že nejvýraznější rozdíly mezi dřívějším a současným stavem panují právě na úrovni fyzické zátěže. Téměř veškerá činnost, kterou lidé v minulosti zastávali, byla prováděna manuálně, pomocí síly lidských svalů. Práce na poli, v lese, těžba surovin, stavby budov, doprava, to vše probíhalo s minimem mechanizace a pomocných pracovních prostředků. Vlivem moderních technologií a telekomunikací se dnešnímu člověku dramaticky snížily možnosti přirozeného pohybu. Kamkoliv se dnes chceme dostat, cokoliv si chceme obstarat, na vše máme dopravní prostředky a přístroje, které to za nás udělají. Pokud si chceme udržet zdraví, zastavit další nechtěný růst tukových zásob či rozvoj metabolických poruch, je třeba uměle vytvořit podmínky, které jsou lidskému tělu mnohem bližší. Na jedné straně snížit množství přijímaných kalorií a na druhé straně zvýšit jejich spotřebu. To samé platí i z našeho diabetologického pohledu. Pro udržení optimální glykemie nestačí pouze omezovat přísun glukózy, resp. sacharidů v podobě pečiva, příloh a sladkých potravin, ale je třeba také navýšit její spotřebu práci kosterních svalů.
Přínos fyzické aktivity
Diabetes 1. a 2. typu jsou onemocnění primárně charakterizovaná zvýšenými hladinami krevního cukru. Dlouhodobě vysoké množství glukózy v krvi negativně působí na řadu orgánů, poškozuje malé a velké tepny, oční sítnici, nervová vlákna a ledviny. U diabetika 1. typu je zvýšená koncentrace cukru v krvi způsobena nepřítomností hormonu inzulínu, který otvírá většinu tělesných buněk a uklízí glukózu spolu s ostatními živinami z krve do nitra buněk. Diabetici 2. typu mívají v krevním oběhu inzulínu většinou dostatek, ovšem jaterní, svalové a tukové buňky na něj řádně nereagují. Tuto situaci označujeme pojmem inzulínová rezistence – odpor, necitlivost buněk vůči působení inzulínu.
Abychom předešli rozvoji komplikací diabetu, snažíme se o udržení přiměřené hladiny krevního cukru, tj. hodnotu glykémie v rozmezí 4 až 6 mmol/l v lačném stavu a do 8 mmol/l po jídle. O koncentracích glukózy v krvi za delší období nás informuje glykovaný hemoglobin (v laboratorních výsledcích označováno zkratkou HbA1c), který by při výborné kompenzaci diabetu neměl převyšovat hodnotu 4,0%.
Vedle vhodného jídelníčku, užívání léků snižujících hladinu krevního cukru či aplikace inzulínu, lze dosáhnout poklesu glykemie také kontrakcí kosterních svalů – pohybem. Pracující sval spotřebovává několikanásobně více energie než sval v klidovém stavu. Glukóza (cukr hroznový) patří mezi základní palivové zdroje umožňující smršťování a relaxaci svalových vláken.
V následujícím přehledu si můžeme shrnout nejdůležitější přínosy fyzické aktivity pro diabetiky a pacienty s porušenou glukózovou tolerancí.
- krátkodobé i dlouhodobé snížení hladiny krevního cukru
- zvýšení citlivosti buněk k účinku inzulínu, snížení inzulinové rezistence, pokles koncentrací inzulínu v krvi u diabetiků 2. typu
- snížení potřeby léků na léčbu diabetu a redukce počtu užívaných jednotek inzulínu
- snížení rizika dlouhodobých komplikací diabetu (postižení očí, ledvin, nervů, srdečně-cévního systému)
- snížení koncentrací krevních tuků (TG) a zlého cholesterolu (LDL), zvýšení ochranného cholesterolu (HDL) - snížení potřeby léků užívaných proti vysoké hladině krevních tuků a cholesterolu
- snížení hodnot krevního tlaku (především tlaku systolického – horního) – snížení potřeby léků na léčbu vysokého krevního tlaku
- pokles rizika tvorby krevních sraženin – snížení nebezpečí vzniku akutního infarktu myokardu i cévních mozkových příhod
- zrychlení metabolismu – navýšení klidového energetického výdeje
- podpora vzniku a udržení záporné energetické bilance → úbytku podkožního a nitrobřišního tuku v těle
- nárůst aktivní tělesné hmoty, popř. zpomalení ztrát kosterní svaloviny u starších jedinců
- zvýšení svalové síly, pružnosti, zlepšení koordinace pohybu
- běžné denní činnosti (chůze, osobní hygiena, manuelní práce) jsou zvládány pohodlněji, bez výrazného vyplavování stresových hormonů (které zvyšují glykémii)
- zvýšení výkonnosti srdečního, oběhového a dýchacího systému
- zhutnění kostní tkáně – ochrana před osteoporózou
- díky pravidelné fyzické aktivitě a následnému snížení tělesné hmotnosti, úpravě metabolismu tuků a sacharidů dochází k prodloužení absolutního věku diabetika a rovněž také k prodloužení délky jeho produktivní části života
- podpora funkcí imunitního systému a zvýšení obranyschopnosti těla
- snížení chutí na tučné potraviny, úprava funkce střev a zažívacích potíží
- vyplavení hormonů štěstí → potlačení úzkostí, depresí, nervozity, podpora duševní pohody, zlepšení spánku