Historie

Než se pustíme do konkrétních rad, pojďme se úvodem na chvíli zamyslet a porovnat náš současný životní styl se způsobem života dřívějších generací. Díky této krátké poznámce si možná lépe uvědomíme nezbytnost pravidelné fyzické aktivity pro naše zdraví.

Za posledních sto, především pak padesát let, došlo v hospodářsky vyspělých zemích světa k výrazným změnám v oblasti stravování a pohybových zvyklostí. Jídelníček a množství fyzické aktivity, resp. příjem a výdej energie dnešního člověka se těžko dají srovnat s typickou stravou a pohybovou zátěží našich předků. Zatímco v historických dobách trpěli lidé spíše nedostatkem příjmu energie, dnes naopak trpíme na nedostatek energetického výdeje. Během dlouhých staletí, tisíciletí, kdy se vyvíjel genotyp současného člověka, docházelo k adaptaci metabolismu na působící životní prostředí – kaloricky skromnou výživu a velmi vydatnou fyzickou aktivitu. Přestože se v posledním století významně změnil způsob života lidské populace, nedošlo v tomto, z evolučního hlediska časově zanedbatelném období 3-5 generací, k žádným změnám na úrovni látkové výměny. Naše těla jsou stále adaptována spíše na kaloricky chudší jídelníček a na mnohem větší množství pohybu, než kterého se nám dnes v průměru dostává. Tento nesoulad má za následek prudký nárůst civilizačních onemocnění, mezi které počítáme nadváhu a obezitu, diabetes mellitus 2. typu, vysoký krevní tlak, poruchy metabolismu tuků, srdečně-cévní onemocnění, nádorové choroby, osteoporózu, zácpu a řadu dalších.

Dá se říci, že nejvýraznější rozdíly mezi dřívějším a současným stavem panují právě na úrovni fyzické zátěže. Téměř veškerá činnost, kterou lidé v minulosti zastávali, byla prováděna manuálně, pomocí síly lidských svalů. Práce na poli, v lese, těžba surovin, stavby budov, doprava, to vše probíhalo s minimem mechanizace a pomocných pracovních prostředků. Vlivem moderních technologií a telekomunikací se dnešnímu člověku dramaticky snížily možnosti přirozeného pohybu. Kamkoliv se dnes chceme dostat, cokoliv si chceme obstarat, na vše máme dopravní prostředky a přístroje, které to za nás udělají. Pokud si chceme udržet zdraví, zastavit další nechtěný růst tukových zásob či rozvoj metabolických poruch, je třeba uměle vytvořit podmínky, které jsou lidskému tělu mnohem bližší. Na jedné straně snížit množství přijímaných kalorií a na druhé straně zvýšit jejich spotřebu. To samé platí i z našeho diabetologického pohledu. Pro udržení optimální glykemie nestačí pouze omezovat přísun glukózy, resp. sacharidů v podobě pečiva, příloh a sladkých potravin, ale je třeba také navýšit její spotřebu práci kosterních svalů.